Koncertní sál Jana Drtiny

Palác Straků z Nedabylic

Historie

Konzervatoř a střední škola Jana Deyla, příspěvková organizace sídlí v malostranském paláci s dávnou historií. Z původně gotického domu se postupně stalo honosné sídlo, které vystřídalo řadu vlastníků. Roku 1664 je koupil Ferdinand Arnošt Hýzrle z Chodů, Drahobuze a Čakovic, který je z pozdně renesančního slohu přestavěl na barokní palác. Z této doby pochází kromě průčelí také část schodiště a štuková výzdoba jednotlivých pater. Stavbu dokončil nový majitel Jan Petr hrabě Straka z Nedabylic. Budovu nechal nákladně vyzdobit nástěnnými malbami a štukaturou. Výsledkem je zajímavý kontrast mezi střízlivým prostým exteriérem a zdobností interiéru. Také další vlastníci známých i méně známých šlechtických rodů přispěli ke zvelebení a zkrášlení budovy.

Pro přesné datování výzdoby paláce se nedochovaly dostatečně průkazné archivní doklady. Podstatná část pochází zřejmě z doby pražského pobytu švýcarského malíře Jana Rudolfa Bysse v letech 1689 – 1713. Tento dvorní malíř a správce Černínské obrazárny na Hradčanech se podílel na výzdobě pražských paláců, k nimž patřil i Strakův. Spolupracoval při tom s italským štukatérem Giuseppem Donatem Frisconim. Součástí paláce byla v 18. století také Strakova obrazárna, která po roce 1778 přešla do vlastnictví vedlejšího maltézského konventu.

Počátkem 19. století došlo k necitlivému zásahu. Stropy druhého patra byly sníženy vložením mezistropů. Hlavní sál byl rozdělen příčkami na tři místnosti s předsíňkou, nástěnné malby omítnuty a palác proměněn v nájemní byty. V roce 1839 jej koupil v dražbě JUDr. Václav Němec a jeho dcera Aloisie ho pak odkázala kongregaci Šedých sester u sv. Bartoloměje. Při stavebních úpravách byly roku 1896 objeveny barokní nástropní malby. Zdálo se, že svitla naděje na obnovu. Avšak Obec pražská, která roku 1899 budovu koupila, se ji rozhodla zbourat a na jejím místě postavit vyšší české gymnázium a obecnou školu. Osud paláce se zdál být zpečetěn. Až do zamýšlené asanace jej Obec pražská pronajala C. k. vojenské zeměbraně a pak četnictvu. Na protest Klubu Za starou Prahu však Zemský výbor zrušil rozhodnutí městské rady, novodobé příčky v hlavním sále byly postupně odstraněny a začala restaurace nástropních maleb.

Roku 1912 zakoupil Strakův palác Zemský spolek pro výchovu a opatřování slepých v Království českém a věnoval jej Deylovu ústavu pro slepé. Později byly připojeny i dva sousední domy, a vznikl tak uzavřený areál. Roku 1924 byla zahájena výuka ladičů pian a roku 1931 otevřena Hudební škola pro slepé.

Koncertní sál byl 8. listopadu 2012 v rámci slavnostního hudebního podvečera pojmenován po PhDr. Janu Drtinovi, dlouholetém řediteli školy. U vchodu do sálu mohou nyní návštěvníci spatřit bronzovou desku, jejímž autorem je výtvarník David Moješčík, na vlastní náklady ji nechal zhotovit donátor PhDr. Josef Smýkal. Koncertní sál PhDr. Jana Drtiny využívá Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené ke své prezentaci a k dalším uměleckým účelům. Sál je též pronajímán nejrůznějším institucím, které zde mohou uspořádat koncerty.

Interiéry - Koncertní sál, Hudební salonek

Malířská a štukatérská výzdoba je soustředěna především do druhého patra, kde se též nacházejí koncertní prostory – Koncertní sál PhDr. Jana Drtiny, jednoho z významných ředitelů školy, a Hudební salonek. Nástěnné malby a štukatura zdobí také dnešní ředitelnu a místnosti zástupců.

Stěny i strop Koncertního sálu pokrývají tzv. iluzivní nástěnné malby. Nástropní malbu tvoří čtyři alegorické výjevy. V rozích si andílkové pohrávají s květinovými girlandami, mušlovité kartuše nesou na zlaté půdě emblémy a veduty. Na kratší jižní stěně nad hlavním vchodem je zobrazena alegorie vítězství nad Turky: císařský pár na antickém triumfálním voze s bílým čtyřspřežím, pod nímž leží poražení turečtí vojáci. Před vozem korunovaná Austria v červeném plášti prostírá koberec a korunovaná Hungaria v zeleném plášti přijímá od císaře ratolest míru. Obraz na protější severní stěně představuje alegorii Bdělosti: bojovník vítá východ slunce, kokrhající kohout evokuje erb Straků z Nedabylic. Nápis nad obrazem vyzývá k bdělosti. Alegorie Šťastné vlády zaujímá západní stranu proti oknům s nápisem Tribus coronis. Východní okenní stranu zdobí alegorie Herkules na rozcestí s nápisem Ad virtutem (K ctnosti). Nástropní obrazy oslavují vítězství na Turky a uzavření míru a velebí šťastnou vládu a ctnosti, které vedou k blahobytu. Dobře zachovaný obraz na stropním zrcadle byl však v roce 1909 vyříznut, sňat a zničen.

Z Koncertního sálu lze vstoupit do útulného Hudebního salonku. Štuková dekorace zde vyplňuje celý strop. Apollon v jeho středu drží lyru, z níž se vine páska s notovým zápisem barokní melodie. Rostlinná dekorace s ptáčky a putti (malými cheruby) pokrývá strop i stěny, na nichž osm hudebnic hraje na různé nástroje. Hudební salonek dnes slouží jako zázemí pro účinkující. Probíhá zde také výuka hry na varhany a jsou tu deponovány vzácné klávesové nástroje.

Koncertní sál a salonek - foto

Pronájem sálu - formulář (dokument Word)

Pronájem sálu - ceník (dokument PDF)

Zpracovala: Vladimíra Lukařová
Použitá literatura: V. Ledvinka – B. Mráz – V. Vlnas: Pražské paláce. Vyd. Akropolis, Praha 1995
Foto: Aleš Petruška, Top-Expo